Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Světci kongregace

Sv. Alfons z Liguori (1696-1787)

1) Chronologie života sv. Alfonse

1696 - Narozen v rodině se starými šlechtickými tradicemi. Otec, Giuseppe Liguori, byl kapitánem lodi, matka se jmenovala Anna Cavalieri. Alfons byl nejstarší ze sedmi dětí.

1712 - Alfons získává doktorát obojího práva: církevního i světského. Pomýšlel na vstup k oratoriánům, ale otec se postavil proti a rozhodně na Alfonsa naléhal, aby pokračoval v právnické kariéře.

1723 - Definitivně opouští soudní tribunál, znechucen lidskou "spravedlností" po prohře jím vedeného procesu v důležité a spravedlivé věci.

1724 - Vstupuje do společnosti diecézních kněží misionářů zvané "Propaganda", jejímž cílem bylo konat lidové misie, zvláště pro chudý lid Neapole a okolí.

1726 - Ve třiceti letech je vysvěcen na kněze.

1729 - Vstupuje do tzv. "Koleje Číňanů", která byla založena P. Matteem Ripou (1682 - 1746). Byla to kolej, která vychovávala kněze na zahraniční misie. Alfons se osobně zajímá o tento typ apoštolátu. V téže době se účastní kazatelské činnosti na ulicích města a vede tzv. "kapličkové dílo", které bylo originální formou apoštolátu uprostřed bídy hlavního města.

1732 - Vzniká kongregace redemptoristů pod vedením biskupa Tommasa Falcoii, který byl v této době Alfonsovým duchovním rádcem. Stalo se to ve Scale, na místě, které je položeno na pobřeží Amalfi, naproti slavnému městu Ravellu.
Kontemplativní řád sester redemptoristek vznikl rok předtím, při rozhodující spolupráci sestry Marie Celesty Crostarosy (1696 - 1755). To ona předala Alfonsovi jí zjevené zásadní myšlenky, týkající se kongregace.

1749 - Schválení řehole kongregace v Římě papežem Benediktem XIV.

1753 - Alfons vydává svoji Morální teologii.

1762 - Jmenován biskupem v Sant´ Agatě dei Goti, ubohé diecéze uprostřed jihoitalských hor. Je horlivým reformátorem kněžského semináře a diecézního i řeholního kléru, pečuje o řeholní sestry.

1775 - Rezignace na správu diecéze kvůli věku a nemoci.

1780 - Domy kongregace, ležící v Neapolském království ztrácejí papežské schválení a privilegia kvůli zásadě "regolamento", zatímco domy na území Církevního státu pod vedením P. Francesca de Paola (1737 - 1819) existují normálně, uznávány Apoštolským stolcem.

1787 - Alfons umírá v Noceře dei Pagani. Z právního hlediska umírá mimo kongregaci, když domy redemptoristů na území neapolského království nebyly uznávány Apoštolským stolcem jako řeholní domy.

1816 - Alfons je prohlášen papežem za blahoslaveného

1839 - bl. Alfons prohlášen za svatého

1871 - 7. července je sv. Alfons prohlášen za učitele církve

1950 - sv. Alfons de Liguori se stává patronem zpovědníků a moralistů.

2) Literární činnost sv. Alfonse

Světcova literární činnost vyrůstá z apoštolátu, doplňuje jej a rozšiřuje, a tak dostává pastorační charakter. Alfonsův pastýřský cit se zaměřuje na hledání bezprostřednosti, která mu dovoluje přejít vše, co přímo nesouvisí se svědomím. Výsledkem je jeho střízlivé, prosté, přímé a bezpečné vyjadřování. Věda se zde prohlubuje, pojmy i slova se stávají duchem a životem.

První Alfonsovy knihy jsou díla asketická - Massime eterne (Věčné pravdy, 1728), Canzoncine spirituali (Duchovní písně, 1732), Návštěvy Nejsvětější svátosti a Panny Marie (1745). Roku 1746 vychází první jeho morální dílo a roku 1748 první vydání knihy Theologia moralis, která se ještě za spisovatelova života dočkala mnoha vydání a revizí. A potom následují další díla, střídavě z oboru morální teologie, asketiky, duchovního života, dogmatické i spekulativní teologie. Nejznámějším dílem je kniha Le glorie di Maria (Vznešenosti Panny Marie, 1750), která má v předmluvě téměř prorocká slova: "Maria, chtěl jsem ještě, než zemřu, zanechat světu tuto svou knihu, která by po mně o tobě kázala a podněcovala i ostatní, aby mluvili o tvé slávě a veliké dobrotě k tvým ctitelům". Dalším spisem je "Příprava na smrt" (1758). Podle světcova životopisce Tannoii působilo vydání této knihy jako generální misie pro celé království. Roku 1759 vyšla kniha "Modlitba - velký prostředek spásy". O ní si autor přál, aby vyšla v tolika výtiscích, kolik je na světě křesťanů. - Z dalších titulů připomeňme "Pravá nevěsta Ježíše Krista" (1760), "Sbírka témat ke kázání" (1760), "Mše svatá a hodinky část po části (1760), "Něžné úvahy o umučení Ježíše Krista" (1761), "Cesta spásy" (1766), mistrovské apologetické dílo "Pravdy víry" (1767), stěžejní asketické dílo "Jak milovat Ježíše Krista" (1769), "Promluvy na každou neděli v roce" (1771), "Vítězství církve" (1772), Překlad žalmů a hymnů" (1774). Téměř osmdesátiletý píše "Vítězství mučedníků" (1775) a "Jak chce božská Prozřetelnost spasit člověka prostřednictvím Ježíše Krista" (1775). V této knize řeší obdivuhodnou otázku z teologie dějin, v nichž vidí Ježíše Krista jako střed světa. Ve svém dopisu z 12. února 1776 prohlašuje: "Není to kniha pro babičky!" A kdybychom vzali jeho dopisy "Lettere", těch jsou tři svazky!

Celkem obsahuje Alfonsovo dílo 111 titulů. V to nepočítáme přepracovaná a nevydaná díla. Do roku 1933 vyšlo 4110 vydání v originále, jeho knihy byly přeloženy do 61 jazyků. 90 titulů bylo přeloženo již za jeho života, po jeho smrti se objevilo 12.925 vydání v překladech.

Liberální protestant a historik dogmat Adolf Harnack roku 1893 napsal: "Voltaire a Liguori, kteří byli současníky, nejvíce ovlivnili duše latinských národů."

3) Alfonsovo nadání v dalších oborech

Svatý Alfons nebyl jen nadaný spisovatel. Můžeme v něm objevit i geniálního hudebníka, zdatného malíře a dokonce i člověka s vědomostmi v oboru architektury.

V hudbě se stal Alfons skutečným mistrem. Jeho otec don Giuseppe toto umění vášnivě miloval a proto podnikl vše, aby svému Alfonsovi obstaral nejlepší učitele. Alfons jako malý chlapec musel denně tři hodiny cvičit na cembalo. Když byl otec doma, osobně na vyučování dohlížel Pokud byl na cestách, byli učitel i žák na stanovenou dobu zamknuti do hudebního salónu. Po tři léta byl Alfonsovým učitelem neapolský mistr Gaetano Greco. Ve dvanácti letech hrál Alfons na cembalo přímo mistrovsky. Jednou uváděli neapolští oratoriáni hudební drama "Svatý Alexius" od Bernarda Pasquiniho. Alfons v úloze ďábla hrajícího na cembalo oslnil všechny přítomné svým mistrovstvím. Po létech jako stařec ukáže na tento nástroj a povzdychne si: "Byl jsem to ale blázen. Ztratit tím tolik času! Ale otec to chtěl a já musel poslouchat." Z jeho hudebních děl uveďme kantátu na pašijové téma: "Duetto tra l´anima e Gesu Cristo" (Dueto duše a Krista, 1760), která se dá podle kritiků srovnat s díly G. B. Pergolessiho, a dále již zmiňované duchovní písně z roku 1732. Některé Alfonsovy písně dokonce zlidověly a patří nyní do pokladu italské lidové duchovní hudby.

Co se týče malby, don Giuseppe Liguori vášnivě sbíral obrazy a sám navštěvoval uměleckou školu, maloval obrazy a věnoval se miniatuře. Do tohoto umění nechal zasvětit i svého prvorozeného a posílal jej do školy slavného Solimena, kterou kdysi také navštěvoval. Alfons své nadání nezakopal. Později svou lásku k Vykupiteli a k Matce Boží vyjádřil v obrazech Krista a Panny Marie. I když jeho díla nejsou uváděna na prvních stranách uměleckohistorických publikací, jsou některá z nich velmi známá.