Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Světci kongregace

Bl. Ivan Ziatyk, mučedník (1899 - 1952)

Otec Ivan Ziatyk se narodil v prosinci roku 1899. Na kněze byl vysvěcen roku 1923 a k redemptoristům vstoupil roku 1935. Sovětská tajná policie jej uvěznila 5. ledna 1950 a držela ho téměř dva roky ve vězeních v Kyjevě a ve Lvově. Během vyšetřovací vazby podstoupil 72 výslechů a nemilosrdných mučení. 21. listopadu 1951 byl odsouzen na 10 let nucených prací na Sibiři, kde byl neustále mučen. Na Velký pátek roku 1952 jej tyčemi zbili tak krutě, že o tři dni později zemřel v jedné z místních nemocnic.

Papež Jan Pavel II. jej blahořečil ve Lvově 27. června 2001 spolu s dalšími 26 řeckokatolickými mučedníky, pronásledovanými v době komunismu.

Podrobný životopis


Na hřbitově č. 373 v okrese Tajšet v kraji Irkutsk v oblasti Bajkalského jezera se nachází hrob člověka, jehož mučitelé nejprve krutě zbili a poté ho polili ledovou vodou a nechali ležet na mraze. Tímto člověkem byl kněz, redemptorista O. Ivan Ziatyk. Bezprostřední příčinou tohoto krutého zacházení byla malá nehoda. Vězeň uklouzl a část obsahu vědra, které nesl, se vylila na podlahu. Ale vlastní příčinou týrání byla nenávist vůči člověku, který si dovolil hájit náboženství, Boha a církev.

O. Ivan Ziatyk se narodil 26. prosince 1899 v obci Odrekgova, asi 20 km od města Sanoku v dnešním Polsku. V letech 1911 - 1918 studoval na gymnáziu v Sanoku a po jeho absolvování vstoupil do semináře v Przemyśli. Roku 1923 ukončil studia a byl vysvěcen na kněze. Po svěcení krátce působil jako farář, v letech 1925 - 1935 byl prefektem v przemyślském semináři a profesorem dogmatiky. Roku 1935 vstoupil k redemptoristům. V letech 1936 - 1946 působil v Stanislavově, ve Lvově, v Tarnopoli, v Holosku a ve Zbojichkách. Byl oblíbeným zpovědníkem a známým kazatelem.

Příchodem komunistů a uvězněním církevních hierarchů byla zrušena i viceprovincie redemptoristů. Všichni její členové byli internováni a soustředěni do kláštera v Holosku. Dva roky tam žilo 58 řeholníků v domě, který byl určen maximálně pro 15 osob. Když bolševici vyhostili jako belgického občana viceprovinciála O. De Vochta, stal se O. Ivan jeho nástupcem. Byl také tajně jmenován generálním vikářem řeckokatolické církve na Ukrajině, k čemuž dostal plnou moc od metropolity roku 1947.

V říjnu roku 1948 dali komunisté převézt O. Ivana spolu s dalšími třiceti spolubratry do kláštera studitů v Uněvě, kde byli soustředěni řeholníci z dalších řádů a kongregací. Tam byl pod přísným dohledem KGB, která jej 5. ledna 1950 zatkla. V únoru se potom uskutečnil zinscenovaný soudní proces s O. Ivanem. Soudce jej uznal vinným. Kromě jiného byl odsouzen za shromažďování protisovětské literatury, což byly - jak se později ukázalo - knihy "Moje nebeská Matka", "Ježíši, miluji tě", a "Malá příručka Bratrstva Panny Marie Matky ustavičné pomoci". To však ještě tajnou policii neuspokojilo. V té době totiž KGB vyhledávala a pronásledovala podzemní církev a O. Ivana považovala za osobu, která by je mohla přivést na stopu. A tak byl v období od 25. ledna do 30. června 1950 třicetkrát u výslechu, během nichž byl surově bit a mučen. Každý výslech začínal po 22. hodině a trval minimálně 6 hodin. 20. června 1950 se konal další soudní proces, který O. Ziatyka uznal vinným z protisovětské činnosti a udržování kontaktů s uvězněnou církevní hierarchií. Od července 1950 do srpna 1951 absolvoval dalších 38 krvavých výslechů. V dubnu 1951 jej převezli do věznice KGB v Kyjevě. V listopadu roku 1951 jej potom Speciální poradní sbor při KGB v SSSR odsoudil na 10 let vězení a nucených prací v komunistických lágrech.

Jeho první a poslední zastávkou se mu stalo na tři a půl měsíce město Bratsk v Irkutské oblasti. Ani tam nebyl ušetřen bití a mučení, které podle svědků zažíval téměř každý den. Na Velký pátek roku 1952 jej dozorci opět zbili. Jeden ze svědků vzpomíná, že O. Ivana nejdříve krutě zbili, potom ho polili ledovou vodou a ho znovu zbili. Nakonec jej opět polili vodou a nechali ležet. Na následky tohoto nelidského bestiálního zacházení zemřel za tři dni, tedy 17. května 1952 v místní nemocnici. Podle dokumentů z archivu KGB byla příčinou smrti srdeční choroba spojená s kornatěním tepen a cirhózou jater. To vše si komunistická mašinérie vymyslela, aby zakryla další ze svých zločinů.

Zdálo se, že oběť O. Ivana Ziatyka zůstane zapomenutá někde na Sibiři. Ale jeho příklad věrnosti byl tak silný, že neupadl do zapomenutí.

Papež Jan Pavel II. jej blahořečil ve Lvově 27. června 2001 spolu s dalšími 26 řeckokatolickými mučedníky, pronásledovanými v době komunismu.