Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Světci kongregace

Bl. Zynovij Kovalyk, mučedník (1903 - 1941)

Bl. Zynovij KovalykOtec Zynovij Kovalyk se narodil roku 1903. Sliby jako redemptorista složil roku 1926. Studia filosofie a teologie ukončil v Belgii a na kněze byl vysvěcen roku 1932. Poté pracoval jako misionář. 20. prosince 1940, během kázání o Neposkvrněném Početí Panny Marie byl zatčen a uvězněn ve Lvově. Zde byl v průběhu šesti měsíců brutálně vyslýchaný. Podle některých svědectví beatifikačního procesu byl ukřižován na stěně vězeňské chodby. Oficiální dokumenty sovětských úřadů však říkají, že byl s ostatními vězni zastřelen v červnu 1941.

Papež Jan Pavel II. jej blahořečil ve Lvově 27. června 2001 spolu s dalšími 26 řeckokatolickými mučedníky, pronásledovanými v době komunismu.

Podrobný životopis

Štefan Hajovyj pracoval jako úředník na Metropolitním úřadě ve Lvově a dobře znal lidi, kteří přicházeli za metropolitou Andrijem Šeptickým. Když Němci po útěku bolševiků ze Lvova v červenci otevřeli vězení, také Štefan se šel ze zvědavosti podívat do vězení, které se jmenovalo "Bryghitky", protože mezi lidmi se říkalo, že bolševici před svým útěkem zmasakrovali stovky vězňů. To, co viděl v podzemí vězení, však předčilo všechny jeho představy a poznamenalo jej na celý život. Našel hromady rozkládajících se mrtvol a příšernou scénu - kněze ukřižovaného na zdi s dítětem vloženým do jeho břicha. Tvář ukřižovaného kněze znal z úřadu. Byl přesvědčen, že ukřižovaný muž je redemptorista Zynovij Kovalyk.

Zynovij Kovalyk se narodil 18. srpna 1903 v obci Ivatšiv Horišnij, blízko Ternopilu. Už jako dítě byl znám svou zbožností a nekompromisností v otázkách náboženství a víry. Redemptoristou se stal, když v srpnu 1926 složil první sliby. Představení jej poslali studovat do Belgie a po návratu byl 9. srpna 1932 vysvěcen na kněze. Na primiční obrázek si napsal modlitbu, která se stala mottem jeho života: "Ježíši, přijmi mě spolu s obětí tvého Těla a Krve. Přijmi tuto moji oběť za tvou svatou církev, za kongregaci, za vlast... Maria, moje drahá Matko, chraň moje kněžství...". Po svěcení působil jako misionář na Volyni a v Stanislavově. S velkou radostí šířil úctu k Panně Marii a využíval každou příležitost, aby mohl Matku Boží oslavit modlitbou. S příchodem bolševiků se musel stáhnout do Lvova. Jeho služeb díky organizačnímu talentu a smyslu pro ekonomické záležitosti využíval i lvovský metropolita Šeptický. Toto však bylo trnem v oku jeho nepřátel, kteří jej považovali za metropolitovu pravou ruku a snažili se najít záminku, aby jej mohli uvěznit. On se však nebál a i když věděl, že je to nebezpečně, nazýval přímo dobro dobrem a zlo zlem. Za pravdu byl ochoten položit i svůj život, což potvrzují jeho slova: "Když to bude Boží vůle, s radostí přijmu i smrt, ale jako kazatel nebudu dělat kompromisy a křivit tak cestu pravdy." Mnoho kazatelů se v tomto období jakoby stáhlo a nepostavili se otevřeně proti ateismu, s nímž se obyčejní křesťané setkávali na každém kroku a na který museli denně reagovat. O. Zynovij vysvětloval, že se nedá spolupracovat se zlem, že se nedá budovat Boží království s těmi, kteří tvrdí, že Bůh neexistuje. Měl svou zásadu: "Obyčejní lidé nepotřebují vysokou teologii, ale pravdy o životě na tomto světě a o skutečnostech tam nahoře" a tuto zásadu uplatňoval ve styku s lidmi, ale především během udělování svátosti smíření. Místo, kde zpovídal, bylo často obléháno kajícníky, protože díky O. Zynovijovi mnozí poznávali Boží milosrdenství a dobrotu.

Touha po mučednictví se začala naplňovat devět let po vysvěcení. V noci z 20. na 21. prosince 1940 jej KGB odvlekla z kláštera redemptoristů ve Lvově a téměř čtyři měsíce o něm jeho spolubratři neměli žádnou zprávu. Příčinou uvěznění měly být nesrovnalosti s pasem, ale to byla jen záminka KGB, jak dostat nepohodlnou osobu do vězení. Zbytek svého života O. Zynovij strávil v jednom z nejbrutálnějších vězení, v tzv. "Bryghitkách" ve Lvově. Ani takovéto podmínky mu nebránily v tom, aby hlásal Boží slovo, vysluhoval svátosti, katechizoval a vedl různé modlitby a pobožnosti. To vše se dělo v cele č. 17 o rozměrech 4.20x3.50 m, kde bylo uvězněno 32 osob. V cele nebylo žádné lůžko ani židle. Vězni byli nuceni spát na holé zemi jeden vedle druhého, čímž se zároveň chránili před zmrznutím. O. Zynovij se podle svědectví dělil i o to málo, co měl a v noci svou pokrývkou přikrýval spoluvězně. Snažil se druhé potěšovat a povzbuzovat a nejednou vyprávěl i veselé zážitky z plodného misionářského života, aby vězňům zlepšil náladu. Během vyšetřování absolvoval 28 výslechů, provázených hrubým násilím ze strany vyšetřovatelů.

Ve dnech 22. - 29. června 1941 bombardovali Němci Lvov a bolševici museli utéci. Vězně, které nestačili odsoudit a vyvézt do komunistických lágrů, bez jakéhokoli milosrdenství masakrovali. V této době zahynulo kolem 70.000 vězňů a mezi nimi byl i O. Zynovij. Jeden z nich vzpomíná na poslední dny: "Týden od 22. do 29. června 1941, bombardování města, byl zvlášť těžkou dobou pro vězně, kteří nevěděli, co se venku děje. O. Kovalyk, fyzicky velmi vyčerpaný, měl panickou hrůzu před bombami. Během toho týdne se v cele č. 17 nacházelo ještě 16 vězňů spolu s O. Zynovijem. Byl mezi nimi i jeden polský kněz a jeden Žid. Katolíci se vyzpovídali 27. června a tentýž den přišli dozorci a odvedli třináct vězňů i s jejich věcmi. V cele zůstal Žid a dva mladí muži, z nichž jeden byl odveden následující noc...". Od té doby ho už spoluvězni z cely neviděli. Podle dalších svědectví jej komunističtí dozorci před smrtí, která nastala mezi 27. a 29. červnem, krutě mučili a potom jej ukřižovali na zeď věznice. Do rozřezaného břicha mu vložili mrtvé dítě.

Po roce 1990 pátrali redemptoristé po oficiálních in formacích ze strany KGB, proč a kdy byl O. Zynovij zabit. Z archivu KGB dostali odpověď, že vězeň č. 277, O. Kovalyk, byl skutečně v červnu 1941 zastřelen v "Bryghitkách". Komunisté často rozšiřovali nepravdivé informace nebo překrucovali fakta a tento dokument KGB je toho dalším důkazem. Nic to však nemění na faktu, že O. Zynovij Kovalyk obětoval svůj život za církev, kongregaci a vlast.

Papež Jan Pavel II. jej blahořečil ve Lvově 27. června 2001 spolu s dalšími 26 řeckokatolickými mučedníky, pronásledovanými v době komunismu.