Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Světci kongregace

Sv. Klement Maria Hofbauer (1751-1820)

Světec se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích na Moravě. Jak bylo tehdy zvykem, byl tentýž den pokřtěn. Nově narozenému chlapci dali za patrona sv. Jana Evangelistu, protože jeho svátek byl druhý den. Jméno Klement přijal Johann Hofbauer později, jako poustevník v Tivoli u Říma.

Už od dětství Klement chtěl zasvětit svůj život Bohu. Ale finanční situace jeho rodiny mu nedovolovala studovat, a tak si zajistit potřebné vzdělání. Chtěl jít za Božím hlasem, ale zdálo se, že všechny dveře, které vedly ke kněžství, byly pevně uzavřeny. V této situaci viděl Jan jen jedinou cestu, zasvětit se Bohu jako poustevník.

Boží Prozřetelnost však způsobila, že se Klement se svým přítelem Tadeášem Hüblem během jedné ze svých pěších poutí do Říma dostal do kostela sv. Juliána, v němž sloužili redemptoristé. Ihned se rozhodl a 24. října 1784 si Klement Hofbauer a Tadeáš Hübl oblékli řeholní oděv a už 19. března 1785 složili první řeholní sliby. Několik dní nato, pravděpodobně 29. března 1785 byli v Alatri vysvěceni na kněze.

Po svěcení se Klement s Tadeášem vydali do kláštera ve Frosinone, kde strávili půl roku, aby si doplnili svá teologická studia. V jejich hlavách uzrávala odvážná myšlenka - přenést, nebo přesněji, rozšířit svou kongregaci za Alpy. Generální představený kongregace, P. de Paola, který sídlil v Římě, byl nadšen a myšlenka se mu velmi líbila. Rozhodl se tedy vyslat je na sever, aby tam pracovali pro dobro místních lidí a pro rozšíření kongregace.

V říjnu 1785, dva novokněží bez peněz, bez blíže jasného cíle, "táhli" na sever, do neznáma. Přes poutní místo Loreto a Tyrolsko přišli do Vídně, kde se pokusili založit nový řeholní dům a pracovat pro spásu duší. Politická situace však byla nepříznivá nejen pro ně, ale pro všechny řeholní rodiny. Právě vládnoucí císař Josef II. zrušil v této době více než 800 klášterů. Kromě toho byly přísně zakázané lidové misie, a právě tato činnost je stěžejní pro redemptoristy i dnes.

V září roku 1786 opustili Vídeň. Chtěli putovat přes Polsko dále na sever. Jejích cílem bylo území dnešního Běloruska nebo Stralsund na švédském pobřeží. Když šli po vídeňském mostě přes Dunaj, setkal se Klement se svým dávným přítelem z Tivoli Emanuelem Kunzmannem, který se přidal k nim a stal se prvním řeholním bratrem redemptoristou za Alpami. Spolu pokračovali v cestě přes Tasovice, kde Klement prožil svoje dětství. Tam navštívil své příbuzné a hrob své milované matky.

Kostel sv. Benona ve VaršavěPo dlouhé a namáhavé čtyřměsíční cestě se v únoru 1787 ocitli tři redemptoristé v hlavním městě Polska, ve Varšavě. Tam se Klement se spolubratřími zastavil a na prosbu bratrstva sv. Benona, papežského nuncia i samotného krále Stanislava II. zam zůstal.

Bratrstvo sv. Benona byl spolek, který bychom dnes nazvali charitativním. Staral se o chudé poutníky a tuláky, a také o sirotky po emigrantech. Kostel tohoto spolku byl zároveň národním kostelem varšavských Němců. Klement se spolubratřími se usadil v tomto kostele, protože všichni uměli dobře německy. Ale to nebyl ten hlavní důvod. Redemptoristé byli vždycky tam, kde byli chudí a opuštění lidé. Benonité - pod tímto jménem byli ve Varšavě známi - se však setkávali i s nenávistí, námitkami a odmítáním. Ale i přes to se v krátkém čase stal sv. Benon centrem náboženské výchovy a živým ohniskem duchovního života celé Varšavy.

Činnost benonitů byla neuvěřitelná. Při klášteře byla škola pro chudé chlapce a děvčata, latinská škola a škola pro řemeslníky pro chlapce i dívky, nepočítáme-li v to sirotčinec, který existoval od samého začátku. Klement často chodil pro své sirotky žebrat. Ne vždy byl dobře přijat. Jednou při takovéto příležitosti mu jakýsi člověk pořádně vynadal a dokonce mu plivl do tváře. Klement tehdy zachoval klid, otřel si tvář a řekl: "To bylo pro mě. Teď prosím o něco pro mé sirotky." Hrubý člověk tím byl tak zaskočen, že beze slova vtiskl Klementovi do ruky pěknou sumu.

Časy byly těžké. Ve Varšavě začal vládnout Napoleon. Jeho vláda vyhostila 20. června 1808 varšavské benonity. Byli vyvezeni, uvězněni v pevnosti Küstrin a potom po dvou propuštěni do svých rodných zemí. Hněv lidu se ve Varšavě držel dlouho. Můžeme se ptát, proč se to stalo. Jeden opat trefil do černého, když o nich prohlásil: Příliš jasně pracují proti duchu tohoto světa. A to je ten trestný čin, pro nějž jsou vyhnaní a pronásledovaní.

Po propuštění z Küstrinu se Klement s klerikem Martinem Starkem vydal na cestu do Vídně. Došel tam koncem září 1808 a našel tam církev oslabenou. Ve svém misionářském citu objevil duchovní potřeby velkého hlavního města a vyvinul nový typ pastorace. Podívejme se na to nyní blíže.

Zpovědnice, v níž zpovídal sv. Klement - VídeňIhned po příchodu Hofbauera zatkli. Později mu jeho starý přítel baron Josef von Penckler zařídil místo výpomocného duchovního v kostele minoritů. Tam působil čtyři roky. V dubnu 1813 mu svitlo nové světlo. Vídeňský arcibiskup Zikmund von Hohenwart jmenoval Hofbauera zpovědníkem sester voršilek a rektorem jejich kostela. To byl okamžik změny pro něj i pro rakouský katolicismus. Náš světec měl konečně vlastní dům, vlastní kostel, kazatelnu a zpovědnici. To mu stačilo, aby rozvinul originální dílo. Nejvíc přispěl k obrácení lidí jako zpovědník. Ve zpovědnici přebýval celé hodiny, někdy až do úplného vyčerpání. Měl dar poznání lidí, každého přijímal s laskavostí, vžíval se do jeho myšlení a každého bral jako individualitu. Věřil v dobro člověka. Téměř každý den navštěvoval chudé a přinášel jim obživu a v jeho domě byli stálými hosty žebráci, chudí vojáci a studenti. Je sám obsluhoval. Dokonce i když on sám nebyl doma, mohl do jeho domu každý vstoupit. Takovýmto způsobem se Klementův dům stal pomalu náboženským centrem Vídně s neobyčejným misijním nábojem. Preláti i umělci, chudí i šlechtici, vojáci i profesoři navštěvovali skutečného redemptoristu. Jeho byt se stal především místem setkávání mladé inteligence, univerzitních studentů.

Liturgie a hlásání Božího slova byly pro něj kromě zpovídání a duchovních rozhovorů účelnými prostředky pro obnovu víry a reformu života církve. Do kostela sv. Voršily přicházelo mnoho lidí, protože se tam konaly nejslavnostnější bohoslužby v celé Vídni.

Velkou Hofbauerovou úlohou bylo vzdělávání uvědomělých laických apoštolů. Jeho učňové i penitenti všude pracovali v jeho duchu. A pracovali ve všech oblastech života i ve všech vrstvách společnosti. Takto se tedy uskutečňovala pomalá, ale neodvratná proměna v městě i za jeho hranicemi.

Oltář ve vídeňském kostele Maria am Gestade, kde jsou uloženy ostatky sv. Klementa Hofbauera15. března 1820 nadešel pro Klementa den smrti. Zvonilo právě poledne. Jeho pohřeb byl manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Byl pohřben na "hřbitově romantiků" v Maria Erzensdorf.

Od okamžiku jeho smrti se začalo rozvíjet v Rakousku dílo svatého Alfonse. Redemptoristé dostali kostel Maria am Gestade a klášter v centru Vídně. Odtud se pomalu ale nezadržitelně šířila kongregace redemptoristů po zaalpské Evropě a později i po Americe.

Klement Maria Hofbauer byl svatořečen papežem Piem X. roku 1909. Jeho svátek se slaví ve světě 15.března, v České republice 20. května.

 


Warning: require(wcom/pageFooter.php) [function.require]: failed to open stream: No such file or directory in /var/www/vhosts/cssr.cz/httpdocs/modules/crossroad.php on line 94

Fatal error: require() [function.require]: Failed opening required 'wcom/pageFooter.php' (include_path='.:/usr/local/php5329-cgi/pear') in /var/www/vhosts/cssr.cz/httpdocs/modules/crossroad.php on line 94